Praha chtěla už třikrát pořádat olympijské hry

Ambice Pavla Béma uspořádat v Praze letní olympiádu jsou známé. (Nebo spíš nechvalně proslulé?) Tehdejší primátor ale nebyl zdaleka prvním, kdo vážně usiloval o to dostat do české metropole jednu zastávku onoho globálního sportovního turné - hry se v Praze mohly konat už v roce 1924 nebo 1980. Text: Lukáš Rozmajzl   Nový stadion v Letňanech měl podle projektu pojmout až 80 tisíc lidí. Využit by byl při slavnostním zahájení pražské olympiády nebo při fotbalovém turnaji. Foto: IPRPraha Stejně, jako jsou dnes upřeny zraky světového obecenstva na závodiště v Riu de Janeiru, mohly se podobně kochat pohledem na zbrusu nový stadion v Letňanech. Právě takové byly plány projektu “Praha olympijská”, v rámci kterého tehdejší primátor Pavel Bém a jeho company usilovali o pořádání her v roce 2016. Nakonec se česká metropole nepřekvapivě nedostala ani do užšího finále a nezískala titul kandidátského města. Jako odkaz na tyto snahy ale Praze zbylo prodloužené metro až do polí kolem Letňan, kde měl původně vyrůst nový stadion pro 80 tisíc lidí nebo stát mediální vesnice.   Existovaly dvě varianty, kde měl stát olympijský areál - Letňany (na mapě jako severní varianta S) a Štěrboholy (na mapě jako V). Foto: IPRPraha Reklama na nový stát  Úplně první snahy dostat do Prahy jedny letní olympijské hry se nicméně datují až do samého počátku samostatné Československé republiky. A s importem olympijské myšlenky přišel nepsaný král etikety Jiří Guth-Jarkovský. Na málo známou historickou aktivitu upozornil nedávno magazín Reportér. Guth-Jarkovský byl totiž taky velký propagátor sportovního ducha (“ve zdravém těle, zdravý duch”). U politiků ale narazil. „Jen Edvard Beneš pochopil, jak velký to může mít význam pro propagaci nového státu, a myšlenku podporoval,“ cituje magazín Reportér historika olympismu Františka Koláře. Hry ale nakonec získala Paříž a snahy o pořádání dalších olympiád v Praze pak utlumila hospodářská krize.   Plán olympijského areálu v Libni, 60. léta 20. století. Foto: Reportér/Národní muzeum Sověti to zařízli Asi nejblíž pořádání olympiády byla metropole po druhé světové válce. Jenže iniciativa se naplno rozjela až v roce 1967 a srpnová invaze následujícího roku znamenala stopku i pro sport. Rusové údajně nechtěli dovolit, aby se hry pořádaly dřív někde na “předměstí” Sovětského svazu než v Moskvě (tam se konaly v roce 1980). “V přípravách se pokračovalo minimálně do roku 1970. Kreslilo se metro, rychlodráha do Ruzyně, rozšíření letiště, ale už se dalo tušit, že plány zůstanou jen na papíře,” píše magazín Reportér. Z téhle doby nicméně dodnes stojí čtyřhvězdičkový hotel Olympik v Invalidovně zprovozněný v roce 1971.   Když se Praha ucházela o pořádání her v roce 2016, vznikl bezpočet parodií na její slogan "Všichni jsme v národním týmu". Foto: archiv Lék na zaprděnost Jako poslední zatím hozenou rukavici zvedl Pavel Bém v roce 2007. Ačkoli podle svých slov s myšlenkou pořádat hry v Praze přišel Český olympijský výbor, dodnes mu připadá správná. „Šel bych do toho znovu i s vědomím toho, co následovalo. Pořád si myslím, že by to bylo dobré a užitečné pro naši malou českou zaprděnost, nesebedůvěru. Čas od času si můžeme dovolit investovat energii do něčeho, co nás spojuje, a ne rozděluje,“ uvedl Bém pro Reportér. V podobném duchu se pro olympiádu shodou okolností v týdeníku Dotyk vyslovil i dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Pollert: “Uspořádání olympiády by samo o sobě bylo přínosem pro město. Konkrétně infrastruktura, kterou Praha nutně potřebuje a která se postaví za nějakých dvacet let, by byla hotová rychleji, podobně například studentské koleje. Olympiádu bych v Praze chtěl pouze z těchto důvodů, vůbec ne kvůli nějakému duchu olympiády.”